Osoby s PAS vzhledem ke svým specifickým nerovnoměrným schopnostem vyžadují řád, předvídatelnost situací. Těžko se vyrovnávají se změnami, a to jak v průběhu běžného dne či se zásadními změnami (stěhování, změna učitele apod.).

Velký deficit v oblasti sociální interakce nacházíme v navazování kontaktů. Některé osoby o kontakt vůbec nejeví zájem a ty, které se ho pokouší navázat, činí tak nepřiměřeným způsobem. Např. mohou druhé štípat, či se po nich sápat. Někteří jedinci naopak často dotek nesnesou vůbec. Chybí jim schopnost empatie.

Komunikace je postižena jak ve složce verbální tak i neverbální. Jedinec špatně navazuje oční kontakt. Nepoužívá gesta a i mimika je omezená. Gestům či mimice ostatních nerozumí, nechápe ji. Osoba či dítě s PAS někdy může působit jako sluchově postižené, neboť často nereaguje na řeč. Jde ovšem o to, že nechápe význam řeči, nerozumí jí. Děti, které komunikují, komunikují omezeně, opakují slova či věty, které se často nevztahují k současné situaci, tj. echolálie (okamžitá, opožděná), záměna zájmen či neologismy. Děti nechápou ironii, nadsázku, přirovnání – chápou vyslovené doslovně. Ulpívají na tématu.

Představivost osoby s PAS je velmi omezená. Vyskytují se zvláštní omezené zájmy, fascinace jedním určitým oborem (např. doprava – jízdní řády, encyklopedie). Hra je jednoduchá manipulativní, autostimulační.

Zdá se, jakoby tito lidé žili ve svém uzavřeném světě bez zájmu o okolí. Náš svět, způsob života, chápou jako chaos. Vykonávají zvláštní rituály bez funkčního charakteru, ulpívají na neobvyklých předmětech.

Mohou se u nich vyskytovat i neobvyklé smyslové reakce. Mohou mít strach z některých zvuků. Vyžadují jídla jen o jedné složce či barvě. Těžko se vyrovnávají se změnami.

Diagnóza PAS současně automaticky neznamená přítomnost mentální retardace. V některých případech může být IQ v normě (např. Aspergerův syndrom).

Osoby s PAS jsou oproti běžné populaci handicapovány svými omezenými schopnostmi ve výše uvedených oblastech. Jejich vnímání a chápání světa nám až na malé výjimky stále zůstává uzavřeno. Stejně tak naopak jim naše.

Přesto je možné do určité míry těmto osobám pomoci k zapojení do společnosti přizpůsobením našeho světa tomu jejich.

Má tyto zásady: strukturalizace, vizualizace a individualizace. Strukturalizace vychází z potřeby řádu, oddělením jednotlivých činností jasnou hranicí od sebe. Stejně tak rozdělením prostředí na samostatné prostory, které jsou vymezeny pro jednotlivé činnosti (např. prostor pro hru, odpočinek, jídlo apod.). Děti s PAS postrádají schopnost abstrakce. Chápou věci, kterým je dán konkrétní význam. Dobře vnímají vizuální podněty.

Zásada vizualizace představuje vizuální podporu výuky. Jde o to, aby dítě chápalo, kdy, jak dlouho a jakým způsobem bude pracovat. Pro tento účel se používají různé pomůcky (např. piktogramy).

Zásada individualizace vychází z poznatku, že spektrum autistických poruch je velmi široké a je prakticky nemožné najít dvě stejné děti s PAS. Je tedy třeba ke každému dítěti přistupovat individuálně. Využívá se silných schopností dítěte (např. jeho speciálního zájmu), a tyto se dále rozvíjí.

Prioritami metody strukturovaného učení jsou nácvik komunikace, sociálních dovedností a pracovního chování. Metodou strukturovaného učení můžeme docílit co největší možné míry samostatnosti, a tím i zařazení osoby s PAS do společnosti.

Zmíněná metoda vychází z TEACCH programu, který vznikl v 70. letech v Severní Karolíně (USA). Tento program se netýká pouze učení, ale i sociální interakce a další pomoci osobám s PAS do budoucna.

Vzhledem k tomu, že vnější projevy jsou různé, předpokládají se i různé příčiny. V některých případech bylo potvrzeno poškození mozkové tkáně. Prozatím však nelze s určitostí říct, zda-li se jedná o příčinu autismu, jeho následek nebo pouze doprovodný jev.

Odborná veřejnost se přiklání spíše ke genetickým faktorům. Některé geny jsou pravděpodobně nositeli genetické predispozice pro vznik PAS. Na vzniku PAS se ovšem také spolupodílejí i jiné další vlivy (imunologické, infekční, toxické). Dle výzkumu, který byl prováděn v rodinách s dvojčaty bylo zjištěno, že v 90ti% způsobují PAS genetické faktory a v 10ti% mohou působit vlivy prostředí.

Autismus v souvislosti s projevy chování osob s PAS použil až psychiatr Leo Kanner v roce 1943, kdy v Baltimoru pozoroval projevy 11 dětí s podobnými příznaky nedostatku zájmu o druhé.

Hans Asperger popsal ve stejné době chování čtyř chlapců, jejichž stav označil termínem „autistická psychopatie“. Považoval ji za druh poruchy osobnosti. Jeho práce zůstala bohužel nepovšimnuta. „Znovuobjevena“ byla až po dlouhých třiceti letech.

Termínem Aspergerův syndrom popsala poprvé Lorna Wingová v roce 1981 charakteristiky dětí i dospělých, které odpovídaly popisům Hanse Aspergera.